Přírodní památka Zámky se na severním okraji Prahy mezi Kostobrdským a Drahanským údolím. Je to geomorfologický útvar - skalní val, na kterém jsou ve výšce 180 – 240 m. n. mořem významné skalní stepi s jedinečnou faunou i flórou. Přírodní památkou byla tato oblast o rozloze okolo 5 ha vyhlášena roku 1982. V roce 2009 zde bylo napočítáno 49 druhů chráněných rostlin. Zámky se dělí na severní a jižní část, ty jsou od sebe odděleny Zámeckou roklí. Na severní straně je kamenolom, kde se od 20. století získává štěrk, na jižní byla roku 1870 založena továrna na dynamit.
Název této oblasti je podle sídliště z mladší doby kamenné, hradiště neslo jméno Zámka nebo Zámky a byla zde (stejně jako i na protějším vrchu přes Vltavu Řivnáči, kde bylo také hradiště) Řivnáčská kultura, pro kterou jsou typické keramické misky na nožičkách. Místní obyvatelé se věnovali hlavně zemědělství. Původně tato místa obývali Keltové, potom Germáni (Markomani) a v 6. – 8. století zde bylo rané slovanské osídlení. V této době hradiště zaznamenalo největší rozkvět, bylo jedním z hlavních center osídlení a moci v pražské kotlině. Později však význam Zámků upadl, všechna moc a vliv se přesunuly na Pražský hrad a po požáru v 9. století hradiště zaniklo. Zbytek obyvatel se přestěhoval na Levý Hradec na druhém břehu řeky. Hradiště mělo trojúhelníkový půdorys, kolem byla palisáda z kůlů, kamenů a hlíny, a valy, které jsou dodnes patrné. Hradiště bylo také dobře chráněné okolními strmými svahy ostrohu.
Co se týká geologického podloží, jsou zde nejstarší horniny na území Prahy. Nejvíce je zastoupena břidlice, potom kamenné vyvřeliny a sedimenty. Charakteristické rostliny pro toto místo jsou tařice skalní, která má malé žluté kvítky, kostřava sivá připomínající modrého ježka, jestřábník bledý se žlutým květem na vysokém stéble, koniklec luční s fialovým květem a žlutými tyčinkami, konopice úzkolistá a šalvěj luční s fialovými kvítky, rozrazil Llilleniův s malými čtyřlistými modrými kvítky. Na severním svahu můžeme nalézt chmerek vytrvalý, trávničku obecnou, jestřábník chlupáček a huseníčník rolní. V 19. století byla snaha o zalesnění většiny svahů nepůvodním akátem, aby se zabránilo zvýšené erozi. Ten se ale začal velmi rozrůstat a dnes je naopak kácen.
Skalní stepi jsou obývány teplomilnými druhy hmyzu, to jsou střevlíkovití a mandelinkovití brouci a dřepčíci – 2mm velcí, tmaví škůdci, motýly zde zastupují otakárek ovocný a žlutý otakárek feniklový. Skalní štěrbiny obývá pavouk skalní, pavouk šestiočka a ještěrka obecná, hnědá a zelená. Z hlodavců zde pobývají myšice a divocí králíci, také tu žije ježek západní. Přírodní památka je významným hnízdištěm ptáků, například ťuhýka obecného – malého ptáčka z řádu pěvců, který připomíná vrabce a má nápadný tmavý pruh přes oko.
Autor: Marie Kamila Křečková a Nina Troshina
Zdroje (informací a fotek):
Wikipedia, Botany.cz, Ekocentrum koniklec, Pražská příroda, Envis